Můj příběh

„Je možné si dělat legraci ze všeho, co bereme dostatečně vážně.“
G. K CHesterton

Původní profesí jsem chemik a molekulární biolog. Praxe v laboratoři na oddělení patologie mě logicky přivedla ke zkoumání druhého pólu, toho, co je v člověku živé – duše a posléze smyslu, ducha. Zajímé mě způsob, jakým člověk poznává a zpracovává informace ze svého okolí, jak utváří své vztahy k lidem okolo sebe i k prostředí, ve kterém žije. Jak se vyvíjelo a vyvíjí lidské myšlení a vědomí.

Vědecké myšlení v mém pojetí mi nebrání zkoumat to, co shledávám zajímavé a empiricky ověřené. Začala jsem studovat psychosomatiku, i působení Bachových esencí. Setkala jsem se s kolegou akademikem, který je i velmi racionálním astrologem a potvrdil mi, že i v tomto případě platí hermetické jak nahoře tak dole. Jinak řečeno – jsou desítky astrologických škol, které si osobují jediné pravé učení, ale je jen jedno hvězdné nebe, ke kterému všichni vzhlížíme.

Silný impuls pak přišel v době, kdy můj vlastní příběh vyžadoval, abych si ujasnila, v co věřím a proč. Došla jsem k tomu, že víra obsahuje především víru člověka v sebe sama, ve svůj potenciál a smysl života v kontextu něčeho, co nás přesahuje a čeho jsme všichni součástí. Hledání smyslu a toho, k čemu jsme povoláni, co jsme kdysi slíbili. I zde platí, že to, co je uvnitř, je i venku, co je nahoře, je i dole.

Snažím se vždy uchopit věci v souvislostech. Kritické myšlení a poctivé zkoumání s nohama na zemi mi dovoluje rozlišovat to, co mi nedává smysl ani z jednoho úhlu pohledu. Propojuji s respektem oba póly, stejně jako člověk potřebuje propojit obě hemisféry, s cílem holistického přístupu k člověku a jeho cestě, k jeho aktuálnímu nastavení i k jeho potřebám. Avšak bez ochoty přiznat svou neúplnost, nedokonalost i ochotu podělit se o dosažené poznání nemá jakékoliv zkoumání smysl, proto své workshopy stavím jako dialog a ne jako přednášky.

Proto se věnuji i obraznému myšlení, imaginacím, jako cestě k rovnocennému propojení rozumu a srdce, jako královské cestě k celistvosti osobnosti a především k oživení krásy duše, dnes často uvězněné v železné konstrukci intelektu. Jako metodu jsem si zvolila a rozvíjím zejména artefiletiku, jako možnost, která dokáže přinášet poznání i bezprostřední radost z vlastní tvorby.